Handicap není žádná překážka

Sportování by mělo být pro každého naprostou samozřejmostí, a je jedno, jakému pohybu se konkrétně věnujete, podstatné je, že se hýbete. Jestliže žijete aktivní život a do vašeho života najednou z ničeho nic vstoupí nějaký zdravotní handicap, sportování se v žádném případě vzdávat nemusíte, jediné, co vás čeká, je přizpůsobit ho svému aktuálnímu zdravotnímu stavu, případně postižení.

Jsou lidé, kteří trpí nějakým postižením již od narození nebo od útlého dětství, jsou smířeni s tím, že mají určitá omezení, a tak jim svůj život přizpůsobili. To se týká sportu samotného. Určitě už jste četli články nebo viděli televizní dokumenty o sportovcích, kteří dokáží jezdit na kole, lyžovat, hrát hokej, věnovat se tanci, i když jim třeba chybí některá z končetin. Určitě to chce hodně trpělivosti, píle a síly překonat bolest. Ale stačí jen chtít a vytrvat.
Tak jako se nejlepší sportovci ze všech zemí utkávají pravidelně na mistrovstvích nebo olympiádách, tak i postižení mají svou verzi těchto soutěží. První takové soutěžení se uskutečnilo tři roky po druhé světové válce a počátkem šedesátých let minulého století vznikly první skupiny, které začala postižené sportovce organizovat. U nás v České republice k tomuto došlo hned rok po sametové revoluci. V současné době má svaz kolem dvou tisíc evidovaných sportovců a klubů, kteří se jim věnují je sedm desítek, což je určitě chvályhodné číslo.  

Co je cílem klubů a svazu
Snaha zařadit postiženého člověka do běžného života se vším všudy, tedy i s pohybovými aktivitami. To, že má někdo zdravotní problém, neznamená, že je vyřazen ze společnosti, má právo dělat to, co ho baví a v čem se cítí být dobrý. První kroky tak činí většina pacientů v době, kterou tráví po úrazu, v rehabilitačních zařízeních. Pro ty, kteří mají dobré výkony, je šance dostat se i na paralympiádu a ukázat tak celému světu, že když se chce, tak jde opravdu všechno.