Kolektivně ke štěstí nebo za iluzí?
Spousta lidí, není jich určitě málo, by se ráda vrátila ke stavu věcí, jaký jsme opustili v roce 1989. Je to velmi velký vykřičník a zároveň otazník. Co tíhne lidi, kteří zažili minulý režim, zpátky? Je to skutečně pouze o velmi dobré propagandě? Pokud je nám úzko, vždycky se obracíme k našim vzpomínkám, to je skoro zákon. Vzpomínky na dětství (byť možná bylo strašné) jsou někdy tím nejkrásnějším, na co rádi vzpomínáme.
A spousta lidí má spojeno s minulým režimem spoustu skvělých zážitků – první lásku, první školní den, maturitu, přátele. Vzrušení, když šli kolem STB nebo když tajně četli zakázané autory. Ten nádech opětovné víry v národ v roce 1968. Pohlazení větrem změny, který nastal po nástupu Gorbačeva. Všichni věděli, že se něco změní, nikdo netušil, že za chvíli padne Sovětský svaz a celý blok. Byla to doba zvláštní. Slovy to nejde popsat, a pokud se o to pokusíme, pouze relativizujeme.
Ekonomický systém nevyhovující, lid nespokojený, ale přesto…
Nadávalo se, dělaly se vtipy. Byly problémy stejné jako dnes. Postupná závislost obyvatelstva na chemické návykové a omamné látky, nedostatek skutečného pracovního uplatnění, nemožnost na každém rohu. Málo jídla, nedostatky v potravinách a v obecném koloniálu. To všechno bylo. Represe, čistky, pronásledování, práskání, donášení, protekcionismus. Na to všechno lidé pomalu zapomínají. Minulá doba svědčila pracujícímu člověku, který se nechce o nic zajímat, nijak se rozhodovat.
Chce mít všechno nalajnované, a když mu povolí udělat jeden vtip v hospodě, tak do smrti dobrý. Dnešní doba taková není. A lidé to nenávidí, nést totiž zodpovědnost za vlastní chyby dokáže málokdo. Lidé mají zafixováno, že minulá doba = bezstarostná, v pohodě a dnešní doba = naprosté peklo. A to se jen tak nezmění. Stárneme a naše vzpomínky jsou čím dál lákavější. O skutečně kritickém stavu ekonomiky u nás se napsalo spoustu článků a knih. Ti, co ale podporují minulý režim, je ale nikdy neuznají. Pro ně to bylo všechno fajn – všichni měli stejné auto, stejný dům, stejné „podmínky“. Někdo měl akorát v botách větší „exkrementy“ než jiný.