Hurá na dovolenou
Jestli je na zaměstnání něco skutečně pozitivní, a to snad ve všech případech, je to možnost vzít si čas od času dovolenou. A jistě vám nemusím dlouze vyprávět o tom, proč je právě dovolená tím, na co se pracující snad i po celý zbytek kalendářního roku neskonale těší. Je přece jasné, že dovolená je tu od toho, aby si dělal kdokoliv pomalu cokoliv, pokud to pochopitelně není omezené nebo zakázané zákony, pravidly slušného chování nebo třeba přísnou manželkou.
Nebýt dovolené, moc bychom si toho my lidé neužili. Chodili bychom den co den do práce a pak zase z práce, a náš život by se tak dělil nejednou jenom na pobyt v práci a aspoň nezbytný odpočinek sloužící k načerpání nějakých sil před opětovným nástupem do práce. A to by bylo ubíjející.
A lidská existence by ubíjející být neměla. Život by měl mít i své světlé stránky, chvíle, kdy je člověk skutečně svobodný a je mu dobře na Zemi. A tak máme právě to, čemu se říká dovolená. Dobu, kdy si můžeme aspoň relativně dělat to, co si umaneme, co se nám zlíbí. Kdy tedy můžeme ‚upustit páru‘ a zažít tolik potřebnou změnu, která je život.
Co děláme my lidé o dovolené? To je pochopitelně různé. A různé je to proto, že i my lidé jsme různí. A když každý z nás miluje něco jiného, dělá v čase, kdy si to může dovolit, právě to. A tím se odlišuje od ostatních, kteří se pochopitelně také věnují přednostně tomu, co se zase líbí jim. Někdy tak změníme klima, a někdy nejen město, ale i kontinent. Někdy děláme to a pak zase ono. Jak je nám libo. A hlavní je, když nám to dělá dost dobře. Protože dovolená je tím, co nám má prospívat.
I když je skutečností, že tomu tak leckdy také není. Že někdy využíváme dovolenou hlavně k tomu, abychom dohnali resty, které máme. A pak by tedy byla často potřeba dovolená, abychom se zrekreovali od dovolené. Což už ale bohužel možné nebývá.